Zdravím Vás přátelé,
Dovolte mi, abych Vás tímto přivítal na své třetí výstavě. Tentokrát jsem se rozhodl pro své nynější bydliště a místo, kde jsem se taky narodil…je to Vsetín…konkrétně z kdysi dávno mistrovského Lapače. Pro upřesnění tehdejšího Šneku, dnešní Music Club Lapač. Tehdy na mě kamarád Radek Kročil, který tam občas hraje s kapelou Irokez, prozradil, jak jsem umělecky zdatný a že bych tam mohl udělat svou další výstavu.
Po domluvě s hostinským Mirkem se začal tenhle nápad pomalu ale jistě realizovat. Vlastně to bylo všechno docela rychle nachystané, protože se to pouze přemístilo z Frýdku Místku, kde jsem měl vernisáž 2 měsíce zpátky. Bohužel jsem neměl to štěstí a nepodařilo se mi nic prodat až na jediný malý obrázek, takže se vše jen převezlo na Vsetín. Teď už zbývalo jen domluvit podrobnosti, co, jak a kdy propukne..
Ustanovili jsme datum a čas, který jsem přizpůsobil tak, aby dorazilo co možná nejvíce lidí. Začátek byl stanoven na 18.hodinu. Věřil jsem, že návštěvnost mé vernisáže bude opravdu vysoká, zvlášť když propagace byla poměrně velká.
…. Avšak realita byla bohužel někde jinde. Dorazilo pouze pár jedinců, kteří se na mě nevykašlali a dali mi tak najevo, že je má výtvarná práce opravdu zajímá a není jím to u zadku. Pro ty ostatní: Prostě mě to dost zklamalo a nemám k tomu už víc co říct.
…. Nicméně na dobré náladě mi to neubralo. Všichni včetně mých rodičů, sestřičky, mého nejlepšího kámaráda Radka, nejlepší kamarádky Monči, která se o mně tehdy ještě starala jako osobní asitentka a několika dalších skvělých lidí, jsme se opravdu výborně bavili – zkrátka užili jsme si to.
Kolem dvacáté hodiny se naši a i někteří další, kteří se nemohli déle zdržet, začali chystat k odchodu. Potom tam se mnou zůstala jen hrstka mých nejlepších přátel, kteří na druhý den nemuseli jít do práce. Až do konce zůstal i Radek s Moniků, kteří sice do práce jít museli, ale nenechali mě v tom. Pochopitelně se i v pití přitvrdilo a nezůstalo pouze u vína, tak jak to u verisáži chodí. S Radkem jsme si dali po slivovici a pochopitelně nezůstalo jenom u jedné štamprle, takže cesta k domovu byla docela veselá. Potom jsme se všichni rozloučili a směřovali jsme k domovu.
Néé, nemusíte mít strach, viditelně jsem dorazil domů v naprostém pořádku za doprovodu mých přátel Broni a Monči, kteří u mě zůstali až do druhého dne. Pak už si jen vzpomínám, že jsme si pustili nějaký film a všichni jsme znavení vytuhli u TV.
A to je tak asi vše, co se týče tohoto dne. Doufám, že se brzy dočkáte mé další vernisáže.
Mějte ztrpení…
Díky ČAU
