O mě

Zdar lidi,

vítám Vás u sebe na .stránkách, kde Vám všem o sobě něco povím. Narozen kdysi dávno  na Vsetíně a od té chvíle handicapováný DMO se spastickou kvadruplegickou formou na (in. Vozíku). Vyrostl jsem v Leskovci u našich v rodinném kruhu ještě se ségrou. Dětství na vsi bylo krásné, bezstarostné plné dobrodružství, ogaři když sem byl v bráně tak to do mě prali hlava nehlava a tak už od mala jsem dosti ostřílený, a díky matce Zemi s její přitažlivostí též značně otřískaný.

     Nic však netrvá věčně, jak kdosi pravil. Čas bezstarostnosti a dětských her  se pomalu ale jistě vytrácel a já jsem se náhle ocitl v Brně v Králové Poli, kde jsem absolvoval základní vzdělání Poprvé na povinných osm let vyrazil mimo náš barák a usedl do lavic na ZŠ Kocianka kde sem prožil část své puberty někdy i s dosti ráznými napomenutím od tehdejších vychovatelek charakteristickými  projevy,  které se u mě uchovaly do dnes.

Škola základ života už si asi nepamatuju co se mi snažili vtlouct do hlavy, ale první cigárko,  první polibek od spolužačky, Joo, bylo to docela fajn. Odpolední zábava pro nás chlapi byl fotbálek, takže zase kde jinde než branka. Pak si jen pamatuju na bordel co jsme dělali na pokoji, kdy byla večerka ve 22 : 00 hod. a my (teda ten náš pokoj) plní elánu do tří rána. Poté co soudružka vychovatelka přišla, už značně nasraná se slovy ,,Sakra, spát už” Chcu Vás vidět ráno. Taky ráno a následné první dvě hodiny tuhý, to jsem tradičně prochrápal. Učitelka se ani nesnažila mě probouzet, jen hrozila sníženou známkou z chování. Po úspěšném zakončení ZŠ se mým učitelem stal sám život.

    …… a věřte mi procházka mezi konvalinkami to mnohdy nebyla. Zase jsem se na pár let uhnízdil do Leskovce k mým nejbližším.

Následný volný čas hned po škole, který nám zhruba všem vyšel podobně, tak jsme se jako náctiletí poprvé začali seznamovat s alkoholem a jinými přírodními rozmary života, které  jsme si vychutnávaly plnými doušky.  Po prázdninách poté co se všichni mojí vrstevníci šly dále studovat, tak na mě a mou chorobou žádná střední škola v té době prostě nebyla připravená, takže jsem byl odsouzen zůstat doma a najít si jinou zábavu. 

      Ono té zábavy zrovna mnoho nebylo, obzvláště, když  jsem neměl ským dělat vylomeniny. Naštěstí zovna moje malá sestřička šla poprvé do školy, a tak já, jako starší bráška jsem na sestřičku dohlížel a musel se jí trošku věnovat. A tak jsme se segrou trávily nějakký čas společně.

Začali jsme jezdit na kole Ja jsem si pořídil speciální trojkolku, na které jsem se btzy naučil jezdit, i když počáteční  karamboly byly nevyhnutelné a hodně tvdé, ale zvládl jsem to. Tím vlastně pohyb po venku byl pro mě vyřeený. Dost mě to chytlo dokázal jsem za cyklistyckou sezönu urazit více než  1 000 km, až se divím, že jsem s teho nezmagořil, protože tuhle trasu jsem najezdil pouze po Leskovci. 

      Také se ve mně probudil umělecký element, to když jsme společně se sestřičkou začaly malovat tužkou a pastelkami své filmové hrdiny, hasičská auta a spoustu jiných věcí. Bohužel se to všechno nedochovalo a skončilo to v otpatkovém koši. Mrzí mě to, je to škoda. Tyhle mé výjevy z útlého mládí se v pozdější věku projevily naplno.     

       Jak tak plynul čas, tak jsem pomalu začal objevovat rockovou, matalovou muziku a taky jsem začal navštěvovat rockové kluby, kde jsem poznal spoustu nýnějších přátel s kterými se do dnes potkávám na všech možných metalových štacívh. S některých kamarádů se opravdu stali kámarádi troufám si říct do nepohody, se kterými travíme své volné chvíle při dobrém moku i při již zmíněných hudebních akcí. Jen zmínka pro představu hudbu kterou mám rád: Children Of Bodom, Max Cavalera se kterým jsem osobně měl tu čest podat mu ruku

      Z víjjimkou těchto zmála krátkodobích nočních flámů jsem se po nějakém čase a denním stereotypu začal opravdu nudit. Znovu jsem tedy zauvažoval o náplní svého života, řikalo si to radikální změnu. Ve snaze znovu získat další pokročilé vzdělání  které mi opět nebylo nakloněno, tak jsem se ocitl ve společnosti lidí, kteří měli trošku jiné meantální potíže.

Na druhou stranu jsem tam měl možnostt poznat spoustu jiných přátel, jedním znich byl například Petr Čapák asi díky němu jsem oficiálě začal malovat Píše se rok 2003. Nicméně na jiné myšlenky mě to opravdu  přivedlo. Už jsem přestal řešit školu neboť by byla pro mě docela zbytečná a nesmysně drahá a na víc uplně k ničemu.

     Poté, co jsem tohle kapitolu defiknitivně uzavřel, tak se mi naslyta příležitost samostazného bydlení v domě s pečovatelskou službou. To však nemělo dlouhého trvání.a já jsem šel do rizika a koupil si vlastní byt. V roce 2009 jsem tuhle mou myšlenku z realizoval. Upletl jsem si na sebe hodně velký bič, když jsem si vzal úvěr. Absolutně toho nelituji, protože už bydlím ve svém.

      Byt se nachází na fakt  dobrém fleku téměř v cetru města. Tím je mi umožněmo dostat se v šude tam kde zrovna potřebuji v čas a bez  problémů. Samozřejmě bez osobní assistence, která už je dnes nezbytná a potřebuji jí denně to prostě nejde., Chodí mi sem vypomáhat kamarádka a mí přátelé bez kterých už by to taky nešlo.

Jo, málem bych zapoměl. Ještšě tu mám jednoho vetřelce, kterého jsem si našel a přivedl domů a stala se nedilnou součástí mého života . Je to má černá chlupatá čtyřnohá potvůrka Lady. Fakt nádherné psisko, bez ní už by to teprve nešlo. Viz: Black Lady.

       A to je zatím tak vše z mého dosavadního životního běhu napříč vychcanosti a zlodějů co jsou mezi námi S touto né zrovna pozitivní zkušeností se s Vámi pomalu rozloučím.

      BUDU SE KURVA RVÁT !!!!!!

 Více v mých aktualitách.

                                         Měj te se, zdarec

                                                                  Michal