Vítám Vás na své první oficiální výstavě, která se konala v mém rodném Leskovci. I před tím jsem se na několika výstavách podílel – a to se svým kamarádem Petrem – ten už ale bohužel není mezi námi. Tato výstava byla specifická také tím, že byla součástí výročí 630 let založení obce Leskovec. Proto jsem byl nesmírně rád a poctěn, že jsem toho mohl být součástí.  

    Na myšlenku uspořádat výstavu přišel můj kamarád Marek Koňařík, který přetím viděl mou práci na mých internetových stránkách. Jako zastupitel obce Leskovec usoudil, že by stálo za to má díla ukázat i ostatním. Tak jsme tedy začali pomalu plánovat a domlouvat podrobnosti. Nakonec byl jako den zahájení vybrán 13. červenec 2011 (pro někoho magické datum). Toto datum bylo zvoleno záměrně kvůli časovému harmonogramu oslav. Několik sezení u zpěněného moku, poslední úpravy a očekávané datum bylo nenadále tady.

    Ještě před zahájením samotné výstavy - Vernisáže, byla nutná její příprava. Tímto chci proto vyjádřit své díky všem, kteří mi pomáhali - jak již zmíněnému Marku Koňaříkovi, který mi pomohl jak s přípravou podkladů pro samotnou instalaci obrazů, tak i s jejich umístěním na malířské stojany. Také nemohu zapomenout ani na Petru Rajkovou, která se podepsala pod celkovou vizáží a sladila ji až do posledního detailu. Za pět minut dvanáct, ale nakonec vše dobře dopadlo a nás už čekalo jen slavnostní zahájení.

    Kolem 19. hodiny se začali všichni scházet - rodina, přátelé a kamarádi, a spoustu dalších. Mohlo se tedy úspěšně začít. Úvodní slovo si vzala paní Jana Šťastná (starostka). Srdečně nás všechny přivítala a poté mi popřála mnoho úspěchů v mé umělecké činnosti. Jako pozornost jsem rovněž dostal dáreček ve formě knížky o naší malé vesničce. Tímto také zahájila mou vernisáž i celé 4 denní oslavy. Záhy poté jsem se dostal ke slovu i já. Vzpomínám si, že jsem jen tak něco nesouvisle plácl, protože jsem byl docela zaskočený tak hojnou účastí, kterou jsem opravdu nečekal. Myslím, že to ale nikdo neřešil. Za poslechu hudební produkce, kterou jsem pro tuhle přiležitost sám vybral a sestavil, pak začala volná zábava, při které si všichni prohlédli má díla a nevěřícně kroutili hlavou nad jejím autorem. Zároveň se podávalo občerstvení, které nám připravila Maruška Matošková. Všichni jsme se oblizovali až za ušima a k tomu jsme si připíjeli i dobrým vínečkem. Zábava plynule pokračova dál, dorazili i přátelé ze Vsetína, kteří bohužel museli zůstat v práci déle.
     Ještě chvíli jsme jen tak kecali, popíjeli a pak už jsme se pomalu začali chystat k odchodu. Samozřejmě pokračování v oslavě na sebe nenechalo dlouho čekat, ale to už je z jiného soudku.
A já se s Vámi tímto loučím a třeba zase někdy na nějaké výstavě ZDAREC

Plakát výstavy :                                                                                                                                                              Odkaz na článek :

  Nemoc ho téměř znehybnila, maluje ústy